Není kanál jako Canal aneb Když Canalleto tvořil své typické benátské veduty
Být malířem či malířkou je snem i dnešních lidí. Každému se to nepodaří, aby se stal uznávaným umělcem. Obvykle to vyžaduje kromě talentu také pečlivé studium a píli. Bez toho by ani italský malíř vedut Giovanni Antonio Canal zvaný Canaletto nebyl nejlepším malířem městských vedut, jejichž malbu přivedl až na samý vrchol.
Život italského malíře z Benátek
Talent na malování Giovanni Antonio Canal (1697-1768) pravděpodobně zdědil po svém otci, který si živil jako malíř divadelních kulis v Benátkách. Společně se svým bratrem začal otci pomáhat. Působili také v Římě. Po návratu zpět Antonio Canal vstoupil do malířského cechu a od roku 1722 se podepisoval už jen jako Canalleto. Velmi často pracoval na základně objednávek od Angličanů. Maloval obvykle v plenéru, a to typická benátská místa – Canal Grande, náměstí San Marco. Canalleto se vrhl také na rytiny. Čtrnáct jeho leptů pochází z roku 1735 a celý soubor třiceti pěti leptů pak vydal v roce 1742 s názvem Prospectus Magni Canalis Venetiaru – zkráceně Vedute.
Typické znaky Canalletovy tvorby
Velmi často využíval jevištní perspektivní zkratky, které se naučil při tvorbě kulis. Převažovaly u něho hnědé tóny a teplé odstíny žluté barvy. Více než architektonické přesnosti dával přednost barevnosti svých děl. V benátském malířství 18. století je Canalleto považován za ojedinělou osobnost, a to díky jeho realistickému pohledu na města. V jeho obrazech je zakomponována poetika barokního ilusionismu. Některé jeho obrazy jsou také součástí Lobkowiczké sbírky na Pražském hradě – například Primátorská slavnost na Temži, Pohled na Londýn s řekou Temží, Westminsterským opatstvím a mostem.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Antonio_Canal
Zdroj náhledové fotografie: Pixabay.com
